Čtyři Dohody

První vrstvy, které pokládám jsou většinou jako „stavební kámen“ obrazu. Co obraz to jiný „stavební kámen“.Někdy je základní vrstva otázka jedné hodiny a prvního kontaktu s obrazem a jindy vzniká v delším procesu a základ je vytvořený až několika vrstvami, které spolu navazují kontakt.Byli jsme s Jurajem na divadelním představení jednoho našeho oblíbeného herce a myslitele – Jaroslava Duška, jmenovalo se Čtyři dohody od autora Don Miguel Ruiz. Představení bylo povznášející a zábavné, zároveň bolestivě pravdivé a do myšlenek se nořící, skvělé podání a humor nás po představení v dobrém rozpoložení prodloužil na společnou večeři a já ve stejném duchu dostala po příchodě domů chuť malovat. A byly to hned dva obrazy, co jsem ten večer začala malovat. Jeden, který zatím považuji za svůj nejrychleji „vyslaný“ a minimalistický se jmenoval „Srdce“, druhý Čtyři dohody, jsem v první vrstvě pokládala v náladě divadelního zážitku.Bylo to jako příjemný únos dovnitř plátna, které se barvilo do zelena a já si připadala jako někde uprostřed zdravím bujícího lesa a tento obraz se nesl až do samotného závěru jeho tvoření.Během jeho tvoření byly myšlenky v příjemné taneční náladě, a já si u pokládání teček a tahů štětcem představovala les, ve kterém žije komunita bytostí, která spolu sdílí, tvoří, slavnostně umírají a rodí nové životy.

Autor

Lucie Svoboda

Kolekce

Abstrakce

Štítky

Pointilismus ( 0 : 0 )